Evangelium


Zdá se, že jedinou jistotou je smrt, ale Písmo přidává další: " Lidem je určeno jednou zemřít, a potom je čeká soud" (Žd 9, 27). Jak se nám povede v ten velký den? Není mnoho mužů či žen, kteří se dnes ptají sami sebe: "Kde budu za 100 let a co v té době se mnou bude?" Odpověď na tyto naléhavé otázky nelze nalézt díky naší inteligenci ani díky našim ctnostem, a také ne skrze vědu či politiku. Odpověď lze nalézt pouze v evangeliu.

Co je to Evangelium?

Co je to evangelium? Především to není rada (žádné: "Tady máte návod, jak sami sebe pozvednout do nebe tím, že si do ruky vezmete ten správný nazouvák, aby šly boty snadněji obout"). A není to také žádný "správný názor" (že můžete být zachráněni, pokud porozumíte všem těm teologickým naukám a budete navštěvovat tu správnou církev).

Evangelium je dobrá zpráva. Zprávy jsou o něčem, co se stalo, jsou o někom jiném. Dobrá zpráva evangelia je o tom, že Bůh Syn na sebe vzal naši přirozenost, aby zaplatil dluh, který dlužíme spravedlnosti, a tak odstranil bariéru mezi zemí a nebem.

Je to dobrá zpráva, protože říká, že vše, co bylo nezbytné pro naši záchranu, již bylo uděláno a nám stačí pouze tuto skutečnost přijmout. To je význam slov vyřčených z Kalvárie: "Dokonáno jest". S Kristem bylo naloženo tak, jak jsme si to zasloužili my a s námi může být naloženo tak, jak si zaslouží On (Jan 3,16).

Existují pouze dvě náboženství.

Na světě existují a vždy existovaly pouze dvě náboženství. To rozšířenější je o tom, že se lidé snaží najít vlastní způsob, jak se učinit dostatečně dobrými k tomu, aby je Bůh přijal. Říká: "Buď svatý a Bůh tě bude milovat".

Skutečné náboženství, evangelium, však říká: "tento člověk (Bůh-člověk) přijímá hříšníky" (Lk 15,2); Bůh "ospravedlňuje bezbožného" (Ř 4,5); Bůh přichází na návštěvu k těm, kdo sami sebe považují za hříšníky (Lk 19, 7).

Falešné náboženství klade důraz na zákon a lásku staví až za něj.
Pravé náboženství upřednostňuje lásku a zákon klade až za ní.

Falešné náboženství vidí jako nejdůležitější to, co po nás Bůh požaduje.
Pravé náboženství vidí jako nejdůležitější to, co pro nás Bůh udělal.

Falešné náboženství klade všechen důraz na Krista, který je nám příkladem.
Pravé náboženství klade důraz na Krista jako na našeho zástupce.

Falešné náboženství vede ke svázanosti, zoufalství a smrti.
Pravé náboženství vede k radosti, spasení a věčnému životu.

Písmo říká, že my všichni jsme byli zmařeni, aniž bychom to chtěli a že jsme zdědili hříšnou podstatu. Evangelium však učí, že jsme všichni byli zachráněni, aniž bychom o to žádali, smiřujícím činem Krista, našeho Pána. Viz 2. Kor 5, 14-21; Ř 5, 10; Ř 5, 18-19.

Ukřižováni s Kristem

Dobrá zpráva je v tom, že naše hříchy byly ukřižovány s Kristem a přibity na kříž. Proto již zákon nemá o nic větší moc nás odsoudit, než má moc odsoudit Krista.

Pokud v Něm nevidíme naši plnou smrt, bude v nás vládnout hřích. Žádný hřích nemůže být ukřižován ať v srdci nebo v činech, pokud nebyl nejprve odpuštěn vědomě skrze vzácnou krev Krista. Pokud není odstraněna vina hříchu, nemůže být ani podrobena moc hříchu. Hřích v nás přestane vládnout teprve tehdy, když jsme přijali odpuštění: Ř 6, 14. Díky kříži tak může přijít "kdokoli chce" a být započten jako spravedlivý, protože "každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno" (Mt 12, 31) a "... toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven" (J 6, 37).

Pouze milost

Jsme spaseni pouze milostí přijímanou pouze skrze víru (důvěru) a to pouze díky tomu, co udělal Kristus, jak nám je zjeveno v jediném neomylném zdroji pravdy, kterým je samotné Boží slovo.

V ten okamžik, kdy uvěříme, je nám připočtena Kristova dokonalá spravedlnost a zůstává naše po všechny naše dny za předpokladu, že na Něj neustále hledíme, a to i přes stovky či tisíce našich dalších selhání.

V jakékoli etapě naší zkušenosti jsme zachráněni pouze a jedině vírou, i když víra, která zachraňuje, nikdy nezůstává sama. Nejsme zachráněni vírou plus skutky, ale vírou, která koná. Pro pochopení celé pravdy viz Ga 5,6; Ga 6,15; 1.Kor 7,19. Dokonce i v soudný den budeme zachráněni pouze skrze víru, i když naše skutky budou o této realitě víry svědčit a to i přes jejich nekonečnou nedokonalost.

Evangelium je tou nejkrásnější melodií, která může plynout z lidských rtů: "je jako přílivy dobra, štěstí a veselí, které vedou lidské srdce ke zpěvu a nohy k tanci".

Desmond Ford

Zdroj: www.desford.org.au

Lidem je určeno jednou zemřít, a potom je čeká soud. (Žd 9,27)
Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný (Jan 3,16)
Farizeové a znalci Písma si ale stěžovali: "On přijímá hříšníky a jí s nimi!" (Lk 15,2)
Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra. (Ř 4,5)
Všichni, kdo to viděli, si ale stěžovali: "To šel na návštěvu k takovému hříšníkovi?! (Lk 19,7)
Kristova láska nás zavazuje. Jsme totiž přesvědčeni, že jeden zemřel za všechny, a tak zemřeli všichni. On zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, nadále nežili sami pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel a vstal z mrtvých. Od nynějška již proto nikoho neposuzujeme tělesně. I na Krista jsme kdysi měli tělesný názor, teď už ho ale známe jinak. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo - hle, je tu nové! A to všechno je z Boha, který nás se sebou smířil skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Bůh v Kristu uzavřel se světem mír! Přestal lidem počítat viny a zprávu o tom smíření svěřil nám. Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem. On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám, abychom se my v něm stali Boží spravedlností. (2. Kor 5,14-21)
Jestliže jsme ještě jako nepřátelé byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, čím spíše nás, již smířené, zachrání jeho život! (Ř 5,10)
Ano, skrze jediné provinění přišlo na všechny lidi odsouzení. Stejně tak ovšem skrze jediný spravedlivý čin přišlo na všechny lidi ospravedlnění a život. Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také poslušností jednoho mnozí stanou spravedlivými.(Ř 5,18-19)
Proto vám říkám: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu jim odpuštěno nebude. (Mt 12,31)
Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. (J 6,37)
V Kristu Ježíši přece nezáleží na obřízce nebo neobřízce, ale na víře, která se projevuje láskou. (Ga 5,6)
To, na čem záleží, totiž není obřízka nebo neobřízka, ale nové stvoření. (Ga 6,15)
Nezáleží přece na obřízce nebo neobřízce, ale na poslušnosti Božích přikázání. (1.Kor 7,19)
Hřích nad vámi nebude panovat; vždyť nejste pod Zákonem, ale pod milostí. (Ř 6,14)
„Vhodnou základnou pro manželství je oboustranné nepochopení.“ Oscar Wilde